Dehydratace organismu při cestování

Přestože je naší nedílnou součástí, někdy zapomínáme, jak nezbytně je pro nás voda důležitá. Často si neuvědomujeme, že není dobré čekat, než dostaneme žízeň, a jednoduše se napít zapomeneme. Žízeň však cítíme až v okamžiku, kdy jsme ztratili už zhruba takový objem vody, který odpovídá 1 procentu naší tělesné hmotnosti.

Dehydratace organismu není bezvýznamný problém

Dehydratace organismu však není žádným banálním problémem. Při velkém nedostatku vody v těle totiž může hrozit i smrt. Bez potravy sice člověk může vydržet až 50 dní, bez tekutin ale maximálně 6 dní.Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) může být špatný pitný režim příčinou až šesti procent nemocí. Důvody jsou hned dva – nedostatečný příjem tekutin a jejich špatná kvalita.

Voda z našeho těla mizí neustále, až 700 ml denně totiž odchází kůží a dýcháním. Prostřednictvím exkrementů a moči ztrácíme dalších 1,6 litru. K tomu se ještě přidává 300 ml, o které přicházíme obyčejným pocením. Celkem tak za den spotřebujeme přibližně 2,5 litru vody. V extrémních případech je však možné pocením přijít až o 5 litrů vody za den.

Ztráta se zvyšuje i v případě průjmových onemocnění. Aby docházelo ke správné hydrataci organismu a zároveň nebyly zbytečně zatěžovány ledviny, je třeba vypít zhruba 2 decilitry tekutin každou hodinu.Denně bychom měli vypít minimálně 2,5 litru tekutin. Není však nutné omezit se pouze na vodu, konzumace několika různých nápojů denně totiž většinou také vede k celkově větší hydrataci organismu. Při horkých letních dnech strávených na slunci je třeba až 5 litrů tekutin. Vhodné je naředit džus minerálkou, která tělu dodává důležité ionty, konkrétně sodík a hořčík, v poměru 1:2. Mezi další přijímané tekutiny může patřit čistá voda nebo vitamínové nápoje. Sportovci pak musí své tělo zásobovat hned několika druhy nápojů podle délky sportování a typu výkonu.

Mimobuněčné a vnitrobuněčné tekutiny: co je co?

Naše tělo obsahuje dva typy tekutin – mimobuněčnou, kterou tvoří krev a lymfa, tudíž v ní převažuje sodík, a vnitrobuněčnou, v níž je vysoký obsah draslíku. Oba typy tekutin jsou pro nás životně důležité. Známe to všichni. Vyrazíme si na výlet a jsme natolik zaměstnáni pozorováním historických památek či přírodních skvostů, příjemně se bavíme a na dodržování pitného režimu zapomeneme. Dehydratace organismu pak vzniká téměř s jistotou. Nebo je na daném místě omezený počet toalet a řidič autobusu zastavuje opravdu jen sporadicky. Tak prostě nepijeme, chvilku to přece vydržíme.

Není to však tak jednoduché, jak se zdá. Jistě, chvilku to vydržíme, ale také tím zatěžujeme své tělo. Naprosto zbytečně. Při dehydrataci totiž rovněž ztrácíme minerály, s potem se vylučuje sodík a s močí draslík. Kromě nedostatku příjmu tekutin může dehydratace organismu vzniknout jejich nadměrným výdejem, a to především při sportu nebo silných průjmech, které doprovázejí onemocnění typu tyfus a cholera.

Příznaky dehydratace organismu

Celkem existují hned 3 druhy dehydratace organismu. Hypertonická dehydratace vzniká, když dojde k úbytku mimobuněčné i vnitrobuněčné tekutiny. Hlavní příčinou je právě nedostatečný příjem tekutin. Vzniká při delšímu vystavování extrémně vysokým teplotám, při velké zátěži, průjmech, horečkách a cukrovce. Rovněž může doprovázet některá ledvinová onemocnění. Mezi příznaky dehydratace organismu tohoto typu patří pocit žízně, snížení tělesné hmotnosti, apatie a halucinace. Dále se zvyšuje teplota, objevují se poruchy vědomí a křeče. Postižený může upadnout i do bezvědomí.

V případě izotonické dehydratace ubývá izotonická tekutina.K tomuto problému dochází při průjmech a zvracení, četných popáleninách a krvácení. Objevit se může také při abnormálním pocení. I tento typ dehydratace organismu může doprovázet určitá ledvinová onemocnění. Příznaky jsou podobné jako u hypertonické dehydratace – únava, apatie a poruchy vědomí. Dále může klesat krevní tlak. K poklesu krevního tlaku dochází i při takzvané hypotonické dehydrataci, kdy se snižuje objem mimobuněčné tekutiny a naopak zvyšuje objem vnitrobuněčné tekutiny. Příčinou bývají ztráty soli, ke kterým dochází při poruchách centrální nervové soustavy, nedostatečné činnosti nadledvin a především při onemocnění ledvin. Objevit se může i v případě, že velké ztráty tekutin při zvracení, průjmech a po sportu jsou nahrazovány pouze vodou. Dalšími příznaky jsou poruchy plnění žil a studená namodralá kůže.

Mírná dehydratace organismu se neprojevuje vůbec, nebo jen žízní, suchými rty a sníženou tvorbou moči. Při výraznější dehydrataci se mohou objevit závratě a bolesti hlavy. Se snižujícím se obsahem tekutin v těle se zrychluje tep a ustává močení. Objevují se bolestivé křeče, duševní poruchy a halucinace, rapidně se snižuje tělesná hmotnost a člověk rychle slábne. V extrémním případě, kdy tělu chybí více než deset litrů tekutin, může nastat i smrt.

Dehydratace organismu – první pomoc

Při slabší dehydrataci je první pomoc snadná, stačí zvýšit příjem tekutin. Pochopitelně však nestačí pouze jedna sklenička vody. Velké množství tekutin ale naopak může vyvolat zvracení, popřípadě nadměrné močení, takže problém se stejně nevyřeší. Dobré je proto podávat postiženému tekutiny (nejlépe ty, které mu chutnají) několikrát po malých dávkách. V případě silné dehydratace organismu je situace složitější, její léčba trvá několik dní a postižený potřebuje především vodu. Minerály totiž může doplnit stravou.Pokud dehydratace nastane vinou silného průjmu nebo zvracením, pouze voda nepomůže. Vhodné jsou ovocné džusy a bujóny. Dehydrataci je možní řešit i nitrožilně.